Nastal podzim. I naše školka se oblékla do podzimního hávu.
Na programu bylo povídání o ovoci a zelenině, o tom, že jsou pro zdraví moc důležité.
Hráli jsme „Na zahradníka“. Třídili jsme ovoce do košíku, zeleninu do bedýnky.
Prodávali jsme ovoce, zeleninu i jiné zboží v obchodě.
Někdo „nakupoval“ u stolečku podle nákupního seznamu. Je to moc oblíbená hra.
Poznávali jsme ovoce i zeleninu podle hmatu.
Hádali, které tři věci, na které jsme se předem dívali, jsou pod šátkem.
Letošní podzim byl krásně slunečný. Počasí se vydařilo i na světluškové loučení s létem.
A sešlo se nás opravdu hodně.
V naší školičce se učíme hrou. Procvičujeme správnou výslovnost, počítáme, rozvíjíme jemnou i hrubou motoriku.
S robotickou myškou počítáme a učíme se ji programovat doleva, doprava, počítáme… Jde myška podle plánu?
Rádi modelujeme. Placičku zvládneme hravě, ale takový kulatý knedlíček nebo žížala, to dá pořádně zabrat 🙂
Když stavíme vláčkodráhu, chce to velkou šikovnost a spolupráci. U pexesa zase paměť a postřeh.
„Můj kamarád“ byl název tématu v měsíci září. Povídali jsme si o tom, že ve školce jsme všichni
kamarádi, navzájem si pomáháme a chováme se k sobě hezky. Kamarádi mohou být děti, ale i zvířátka.
Aby se nově příchozím dětem v naší školce líbilo, zahráli jsme jim pohádku
BUDKA V POLI.
Další pohádka byla „O smutném zajíčkovi“. Vítr mu rozfoukal domeček. Zajíček šel po cestě a potkal krtka.
Hádejte, jak to bylo dál? Vaše děti vám pohádku dovypráví.
V pohádce pomáhalo zajíčkovi několik zvířátek. Byl mezi nimi také ježek. Hráli jsme hru „Na ježka“.
Ten byl schovaný za rohem, a my jsme ukryli mezi dětmi bačkůrku. Ježek ji pak hledal.
Přitom jsme si do rytmu říkali říkanku „U našeho lesíka…“.
Magický či kouzelný řetízek je náš celoroční motivační program.
Jedná se o systém hodnocení, který spočívá v odměňování dětí v běžných situacích v průběhu dne. Děti si za pochvalu,
pomoc druhému nebo snahu při jakékoliv činnosti vyberou barevné céčko, které zavěsí do řady ke svojí značce.
Nejžádanější jsou céčka svítící, zlatá, holčičky vybírají barvy růžové nebo prostě jen podle momentální nálady.
Tento systém hodnocení je velmi motivující, děti délku řetízků poměřují a usilují o to, aby ten jejich byl nejdelší.
Na konec roku si ho slavnostně odnesou domů!
Ve čtvrtek 29.června jsme se všichni společně s rodiči sešli na naší školní zahradě, abychom se rozloučili
se školním rokem a také s kamarády, kteří odcházejí po prázdninách do 1. třídy.
Táďovi, Jiříkovi a Zuzance přejeme hodně úspěchů ve škole!
Na programu bylo cvičení s písničkami, pasování předškoláků na školáky, a překvapení v podobě pokladu.
Ale museli jsme si ho zasloužit a také najít.
Až měly všechny děti splněných 6 úkolů a získaly za ně 6 barevných drahokamů, teprve potom se mohly
vydat poklad hledat.
Máme ho! Na každého čekala sladkost, bublifuk a nafukovací balónek.
Potom jsme se pustili do pizzy a do moučníku od paní kuchařky a spokojení se pomalu rozcházeli k domovu.
Malí zahradníci vědí, jak důležité je dávat rostlinkám vláhu…
Je to zelené a kulaté. Co je to?
Ve čtvrtek 22. června jsme cestovali autobusem, abychom navštívili Požární stanici
Hasičského záchranného sboru Pardubického kraje v Moravské Třebové.
Prohlédli jsme všechna auta a jejich vybavení, poslechli všechno o práci hasičů
a dokonce jsme si mnohé mohli vyzkoušet.
Ve středu 14. června jsme přivítali na zahradě naší mateřské školy sanitku Zdravotnické záchranné
služby Pardubického kraje z Moravské Třebové.
Velmi děkujeme paní Pavle Kaderkové a panu Milanu Ebertovi za profesionální,
vyčerpávající a předškolním dětem vhodně podanou ukázku práce zdravotníků.
Děti se zaujetím a nadšením vyslechly, jak záchranáři pomáhají lidem a co všechno k tomu potřebují.
Prohlédly si vybavení sanity a mohly vyzkoušet, jak funguje EKG, jak se přepravují pacienti,
jak ošetřit různá zranění a mnoho dalších věcí.
Získaly spoustu zážitků a zkušeností, jak si poradit při úrazu či zranění a jak se nebát při převozu sanitkou.
Do další práce našim záchranářům přejeme pevné zdraví a co nejméně náročných výjezdů.
Mravenečci jsou moc pracovití, neustále pobíhají a něco nosí po cestičkách do mraveniště.
Přitom musí překonat mnoho překážek.
My jsme si na ně zahráli. Lezli jsme po žebřinách, slézali nebo seskočili,
chodili po gumových kamenech a po laně bosou nožkou. Procvičili jsme klenbu nožiček,
sílu a odvahu.
